(cz) Oni

Představ si město, kde Oni zakázali držet se za ruce, zpívat a hrát ve vestibulech metra a scházet se pod stínem ohlodanejch stromů v parku, jenom aby Ti udělali radost. Oni totiž pamatujou na ty doby, co ses s Ní držel za ruce a procházeli jste se po nábřeží a Ty ses dušoval, že si Ji nenecháš vzít, že pro Ni vymyslíš dostatek historek, abys Ji bavil, protože jsi věděl, že Ji prostě máš radši než Ona Tebe. To je totiž neštěstí, a Oni to vědí. Oni vědí všechno; někde je to naučili a Oni si všechno do detailu pamatujou.

Zakázali, aby se k sobě lidi hlásili. Každej brázdí ulice sám pro sebe a když se ti něco zalíbí, něco tě překvapí nebo tě něco dojme, necháš si to pro sebe. Nikoho to nezajímá, protože ti, co jsou opodál a neslyší Tě vyprávět, o všechno přijdou - a je jim smutno! Tak by se přece nedalo žít.

Až budeš na Václaváku míjet kamaráda, dělej, že Tě zaujal dům naproti, ale nenadchni se pro to příliš, abys nevzbuzoval pozornost. On vytáhne z kapsy telefon a pro změnu bude kontrolovat čas, dokud nebudeš z dohledu.

Ale až uvidíš rodinku cizinců, jak bloudí s kufry na kolečkách po Florenci, zírají se zjevnou radostí v očích a bohabojně, láskyplně, duchapřítomně se drží za ruce, poprosíš Je, tam v horních patrech, aby věci vrátili do toho stavu, co v něm byly předtím. Polepšil ses, ba snad ses vylepšil oproti tomu, cos byl předtím než se vše událo. A až se s Ní příště střetnete, budeš mít v ruce kytku.