*Magnify*
SPONSORED LINKS
Creative fun in
the palm of your hand.
Printed from https://www.Writing.Com/view/2202088
Printer Friendly Page Tell A Friend
No ratings.
Rated: E · Prose · Young Adult · #2202088
Obsahuje soft vore. Pokud vám to nic neříká, nečtěte. Příběh o dívce a drakovi.
PROLOG:
Byla jednou jedna dívka, které již bylo 15 let a z tohoto důvodu už se částečně musela starat
o nějakou práci, co měli v rodině. Jmenovala se Aknelie. Žila v době dračích jezdců.
Její rodina bydlela v horách a podle toho taky žila. Otec byl v těchto krajích pověstný kovář a
matka se starala o jídlo a mladšího bratra Aknelie. Bydleli v chatě, pár kilometrů od města.
Aknelii byla velkou část jejího života věnovaná plná pozornost rodičů, kvůli tomu byla ráda,
když mohla na chvilku vypadnout z domu. Naučila se dokonale pohybovat v lese, pozorovat
lesní zvěř, dokonce sem tam i nějaké ptáče ulovit pomocí pastiček.
Ještě jedna věc, když se Aknelie narodila, otec jí věnoval dračí vejce. Z vejce se vyklubalo
dračí mládě, které s Aknelií vyrůstalo. Dráček se jmenoval Morgan. Měl barvu ohnivé
červené a listové zelené. Stal se Aknelii nejlepším společníkem, i když sem tam na lesních
výpravách něco pokazil.
Jednou ráno vstala, oblékla se a šla dolů na snídani. Rodiče už seděli u stolu a bavili se.
Malý bráška jedl kaši v dřevěné misce a zbytek se dělil o čerstvý chleba s dobře vyzrálým
sýrem. ,, Dobré ráno dceruško.'' usmál se na ni otec. ,, Dobré ráno otče. '' odpověděla ,,
dneska musím jít s Morganem na ryby, aby si taky pošmákl. ''. Otec zakroutil hlavou ,, máš
ty v té tvojí hlavě něco jiného než Morgana a les? Přednost je rodina! ''. ,, drahý… ''
odpovídá matka, zatímco si krají sýr. ,,jen ať si jde, může nám přinést taky pár ryb, že? ''
Aknelie vzhlédla na matku vzala si chleba a sýr co jí zbyl a ve spěchu řekla : ,, tak to už
musím vyrazit, zatím!!! ''. Ve spěchu dojela svoji snídani a doběhla do stodoly, kde měli
Morgana. ,, Půjdeme na snídani hochu! ". Morgan se radostně protáhl zatímco si Aknelie
rychle balila do batohu na cestu.
,, Půjdeme na naše oblíbené místo", Řekla a hodila si věci přes rameno.
Morgan už měl veliký hlad. Těšil se už na to Akneliino kouzlení s tou záhadnou lapičkou,
která chytí jakoukoliv rybu. Šli lesem, nejdříve Aknelie, za ní Morgan. Aknelie se soustředila
na okolí a naslouchala přírodě. Morgan se myslí zabíral u snídaně. Obloha byla jasná, ani
jeden mráček, zkrátka nádherně. Pomalu došli k menší řece. Aknelie si sundala batoh a
začala vytahovat síť. Morgan si sedl a sledoval jí. ,, už se nemůžeš dočkat že? " prohodila
Aknelie ,, musíš však vydržet, nejdříve nalovíme rodičům, ano?''
Morgan zamručel. Už byl netrpělivý, ale věděl že se dočká.
Aknelie nadhodila síť a pak ji tahala k sobě. Morgan přišel až k ní a sledoval její práci. Cítil
její vůni, takovou tu typickou, kterou voní jen Aknelie. Vytáhla síť, ve které byly tři menší
ryby. ,, no, alespoň něco ", prohodila Aknelie. Morgan jí olízl tvář. Chutnala sladce, měl už
takový hlad, že ho napadlo… ne, to by nikdy neudělal.
Aknelie se zasmála ,, počkej, co to děláš?, vydrž chvilku, ulovím ještě pár ryb a pak si
můžeme hrát, jo?". Začala čistit síť, aby ji mohla znovu použít. Morgan chvilku přemýšlel a
pak ji znovu olízl na prsou. ,, Morgane! Tohle místo je tabu! Navíc teď mám mokrý kabát! "
sundala si uslintaný kabát, umyla ho a nechala si ho sušit na stromě, kde svítilo slunce. Měla
na sobě jen tričko, ale bylo teplo, takže jí to nevadilo. Morgan zatřepal hlavou, měl by se
ovládat, takhle se nechová hodný dráček. Aknelie však už nevypadala naštvaně, tak to pustil
z hlavy a už se těšil, až dostane rybu.
Vtom se síť zasekla, a povolila. Když ji Aknelie vyndala byla v ní díra. ,, proklatě! " zaklela.
Pak se zadívala do vody a všimla si nějakého divného předmětu. ,, vidíš tamtu věc? "
zeptala se. Morgan zvedl hlavu a uviděl ji také.,, přinesl bys mi ji? ". Morgan na ni
povzbudivě mrknul a skočil do vody. Nakonec předmět vylovil a položil ho před Aknelii. Byla
to sekyra. ,, není divu že se síť protrhla, spíš mě ale překvapuje ta ocel, ta sekera tu nemůže
být dlouho." měla otce kováře, a tudíž taky nebyla v tomhle ohledu hloupá. ,, to mě
překvapuje, tady většinou nikdo moc není… '' odmlčela se a smutně se podívala na
Morgana. ,, je mi to líto, ale nemůžu ti dát tyhle ryby, slíbila jsem je rodičům." Morgan byl
zklamaný, teď bude hladovět kvůli prašivý sekeře… ,,vím že máš hlad, pojďme kousek dál k
jezírku, tam by se nám mohlo povést ulovit rybu i bez sítě."
Tak přebrodili řeku a šli. Morgan měl trochu pokaženou náladu, ale věděl že Aknelie mu
snídani dopřeje. Vzpomněl si na její sladkou chuť. Ne, vždyť přece jsou spolu už od vajíčka,
jak vůbec může na něco takového myslet???
Aknelie si vyndala z batohu chleba a doufala že, už brzy pro Morgana najde něco k snědku,
škoda že draci nejedí chleba. V tom si vzpomněla, že nechala u řeky ten svůj kabát!
Podívala se na oblohu, až na jeden mráček byla obloha čistá. No co, tak si ten kabát
vyzvedne na cestě zpátky!
Oba dva byli tak zadumaní, že nevnímali plně okolí.
Najednou na Morgana vyskočila z houští banda nějakých lidí. Bleskově ho začali poutat
řetězi a dali mu dračí náhubek. Aknelie se rychle otočila vyškubla z pouzdra svůj nůž a
běžela Morganovi na pomoc. Morgan se bránil, muži byli ale v přesile. Přece jen je to teprve
15ti letý drak. Aknelie se zoufale snažila zachránit Morgana vtom jí ale něco těžkého praštilo
přes spánek a Aknelie padla v bezvědomí na zem…
Bolela jí hlava, cítila se, jako by s ní někdo zacházel velice nešetrně. Otevřela oči, vymrštila
se a zoufale hledala Morgana. Uslyšela smích. Byla v jeskynní cele kde jediná zeď byly
mříže. Co dělily celu od chodby, kde svítila louč. Morgan byl v cele s ní a ošklivě cenil zuby
na smějícího se člověka za mřížemi. Lidí tam bylo víc. Všichni špinaví. Nejspíše banditi. ,,
koho pak to tady máme? " povídal ten nejodpudivější ,, nějakou dívenku a mladého draka.
No to se podívejme" jeden z nich vytáhl pušku a namířil s ní na Aknelii.,, mluv! Jméno! Nebo
ti prostřelím hlavu. "
Aknelie byla v šoku, nevěděla co má dělat, ale poslední věc kterou chtěla by bylo, aby s
těmahle lotrama spolupracovala. Bandita to vycítil namířil proto puškou na Morgana. Teď
budeš mluvit?!". Aknelie vyjekla. Banditi se smáli ,, S námi si nezahrávej, teď mluv!" Aknelie
prozradila své jméno, nechtěla riskovat, tihle banditi se očividně ničeho nebojí.
,, hm?" podivil se ten nejodpudivější, ,, nejsi ty dcera toho dědouše kováře? " Aknelie zrudla.
,, no uvidíme jak moc mu je jeho dceruška milá. Víme kde bydlíš. Zítra půjdeš s námi. A
pokud nedostaneme co chceme… tebe zamordujeme!!! "
Morgan zaútočil na mříže ale ty nepovolily. Všichni banditi se rozesmáli a odešli s tím, že
jeden ještě na Morgana plivl. Aknelie byla v totálním šoku. Brečet se jí chtělo, ale
nedokázala to.
Proč se tohle muselo stát? Co bude dělat?
Najednou ucítila něžné popostrčení Morgana. ,, aspoň že se tobě nic nestalo ". Pokoušela
se uklidnit, musí něco vymyslet, má na to do zítřka…
Morgan smutně koukal na Aknelii nerad viděl když se trápí, ale vypadalo to, že se už vrací k
sobě. Věděl že teď na to není pravá chvíle, ale měl příšerný hlad…
Aknelie se pokoušela uklidnit. Teď s tím přece nic neudělá, ráno moudřejší večera. Byl tu
však problém, chyběl jí její kabát. Proč ho tam nechala ležet? Morgan si všiml jak se třese.
Pozvedl křídlo a zamrkal na Aknelii.
,, díky " poděkovala a zalezla si k Morganovi a ten ji přikryl jeho křídlem. Pak se rozvzlykala
,, jsem ráda že jsi tu se mnou, doufám že všichni budeme v pořádku". Chvilku bylo ticho.
Morgan cítil jak se třásla, bylo mu jí líto, a taky měl hlad, tohle je opravdu blbý shled
událostí… podíval se na Aknelii, sice se třásla, ale vypadalo to že už se zklidnila. Vzpomněl
si na tu její slaďoučkou chuť, představil si jak mu Aknelie klouže do žaludku….
Aknelie vzhlédla na Morgana. Koukal se na ni divným pohledem, pak mu zakručelo v břiše.
Aknelii to docvaklo, zrychlil se jí tep. Pohladila Morgana po hlavě a řekla : ,, máš hlad viď?
Asi vím na co myslíš. Však jsi od rána nic nejedl"
Nejspíš se blížil večer a Aknelii bez kabátu už byla fakt strašná zima.
Zadívala se do prázdna.
Její vlastní drak už si představuje že si ji dá k večeři. Ani mu to neměla za zlý ale přece se
nenechá sníst, ne? Pak si ale představila tu reakci těch banditů když uvidí že jejich rukojmí
skončil jako dračí večeře. Pousmála se. Možná to přece jen je řešení?
Morgan je drak, co žere hlavně ryby. Má dva žaludky. Ten první slouží jako zásobárna a
druhý je klasický žaludek. Je to jako ptačí vole. Když se však nechá sníst, co když ji Morgan
pošle do druhého žaludku? To bude s Aknelií amen. No, rodiče mají přece brášku, pomyslila
si. A hlavně, Morgan mě bude moci zahřát. Rozhodla se. V nejhorším radši skončí jako zdroj
živin pro vlastního draka než jako rukojmí, nebo zmrzlá kostka ledu. Otočila se na Morgana.
,, myslíš, že kdybych ti opravdu dovolila mě sníst, tak bys mě dokázal udržet před
žaludkem? Drak na ni zíral jak na zjevení. Slyšel teďka Aknelii říct něco o tom že by se
nechala jím sníst? ,, no nekoukej na mě tak. " řekla ,, asi ti musím chutnat když jsi mě u řeky
tolik olizoval." teď zase dostal ten trapný pocit, že mu Aknelie čte myšlenky.
Morgan se zadíval na Aknelii a znovu si představil jak mu její nahé tělo klouže jícnem dolů.
Dokonce se mu začaly sbíhat sliny. Vděčně jí zabořil hlavu do břicha. Ta ho hladila a řekla ,,
je to v pořádku, jen mi slib že budeš na mě něžný. Ještě nikdy jsem nebyla ničí večeře, taky
mi slib, že mě nepošleš do žaludku, to by byla moje poslední večeře". Morgan souhlasně
zavrčel. Věděl o čem mluví a věděl že to je pro ni těžké. Vlastně mu svěřuje svůj život a on
takovou důvěru nechtěl zradit.
,, tak na co čekáš? " zeptala se ,, jsem teď úplně tvá" Morgan do ní žduchl. Chtěl ucítit její
pravou chuť. Jak chutná jen a jen ona. Podívala se na sebe ,, jo, asi máš pravdu… Asi…"
Aknelie se nejistě svlékala z toho co měla na sobě. Morgan ji nikdy neviděl úplně nahou. Ale
když ji viděl teď. Rozhodl se. Sní Aknelii a teď, taková šance na lahodnou večeři se mu už
nenaskytne. Aknelie se koukla na Morgana. Vypadal… nedočkavě. Usmála se pro sebe a
uložila oblečení do prázdné tašky kterou banditi vyrabovali. Byla jí teď extrémní zima, ale
tušila, že by jí oblečení bylo nepříjemné.
Morgan otevřel pusu. ,, věř-ř-řím t-ti '' zadrkotala Aknelie, dala ruce před sebe a položila se
do jeho tlamy. Měl teplý dech a jeho dotyk byl něžný. Morgan nechtěl Aknelii vyděsit. Tlapou
ji zvedl za její stehna a strkal ji pomalu do svojí tlamy. Morgan byl v sedmém nebi nikdy
neměl nic chutnějšího. Chutnala jako slaďoučký kapřík, jenomže pětkrát lépe. Aknelie se
ničemu nebránila a postupně se nořila hloub a hloub do jejího dračího kamaráda. Akneliino
tělo možná na vždycky mizelo v Morganově tlamě. Byly vidět jen její zadek a nohy. Drak si
pomáhal jazykem, což se moc nelíbilo Aknelii ,, hej! To je tabu!" , ale Morgan to asi
nepochopil tak to vzdala, je to přece jen dráček, no dráček který si ji s plnou chutí dává k
večeři…
Bylo to překvapivé ale celkově to ani nebylo nepříjemné. Uvnitř Morgana to bylo měkké a
teplé. Aknelie už klouzala jícnem drakovi do břicha. Už i špičky prstů zmizely v Morganových
útrobách. ,,hádám, že moje cesta vede hlouběji " pomyslela si, ale doufala že ne až moc
hluboko… Aknelie vklouzla do dračího vole kde to páchlo po rybách. A je to… Pomyslila si,
opravdu je teď ze mě dračí pochoutka.
Morgan byl celý blažený. Právě ho Aknelie nakrmila sebe samou. Věděl že mu Aknelie vždy
poskytne potravu. ,,Je mi dobře" řekla. ,, Věřím ti, že ze mě zítra nebude proteinová kaše."
Morgan si lehl na bok a hladil si svoje plné břicho. Aknelie se uvelebila jak jí to žaludek
dovoloval. ,,není to tak špatné." řekla si. Byla tam tma a málo místa, ale bylo tam měkce a
hlavně teple. Už byla celá mokrá. Řekla si, že se zítra snad probudí, pokud ne, tak ji to
nebude trápit. zavřela oči a podvolila se. Věřila mu. Ničemu se nebránila. Každý sval měla
povolený... Morgan se snažil zapamatovat tu báječnou chuť. Dostal i nutkání Aknelii poslat
do žaludku, pak by mohl vstřebat její tělo. Ovládl se však. Už že se podvolila tomuhle. Tak
oba zavřeli oči a spolu usnuli…
Aknelie se probudila ráno, chvilku jí trvalo než si uvědomila že leží nahá v dračích útrobách.
Venku uslyšela vyděšený hlas : ,, ten drak ji normálně sežral! TEN, DRAK, JI, SEŽRAL!!!!!
Aknelie se zahihňala, to musí být pohled, spokojeně spící drak s nafouklým břichem, rukojmí
nikde, tomu říkám šprým, Pomyslila si. Slyšela jak přibíhají ostatní banditi. Morgan se ani
nehnul, dál spokojeně ležel. Chvilku bylo ticho. ,, NEEEE, UVĚDOMUJETE SI, ŽE TEĎ
JSME ZTRATILI ŠANCI NA DOSTÁNÍ NOVÝCH ZBRANÍ?!?!"
Dobře vám tak, ničemové. Pomyslela si Aknelie. Měla ze situace velkou srandu. Zachránila
celou rodinu! A nikdo si nezaslouží větší díky, než Morgan. Nechal ji naživu. Byla z toho
dojatá… ,,Ale co teď budeme dělat?" zeptal se jeden. ,, kliďte se všichni z mých očích a toho
blbýho draka vypusťte! Nebo budeme mít problém z vraždy nějaký holky. Když toho draka
najdou v lese, budou si myslet, že ji jen prostě sežral. " Pak Aknelie slyšela vzdalující se
naštvaný kroky. ,,upřímně, toho děvčete mi je trochu líto", ,, huh? Proč? " ,, ty by jsi chtěl být
roztrhán a sežrán něčím takovým? Brrrrr. Ne, cítím v sobě soucit" ,,tak pojď vyvedeme pryč
tu bestii ať si tráví někde jinde." Aknelie vycítila, že Morgan znervózněl. ,, to je v pohodě, běž
s nima " zašeptala. Ucítila jak se Morgan těžce zvedá. Pak vyrazil k otevřeným celovým
dveřím. ,, vidíš? Ten je tak plnej že sotva chodí. Pochybuji že bude klást odpor." vyvedli ho z
jeskyně. A nechali ho v lese. Banditi odešli a Morgan s Aknelii zůstali sami.
,,Morgane? Teď už bys mě mohl pustit." Morgan přemýšlel, ale pak ji začal dávit. Aknelii
udeřil chladný horský vzduch, Který byl pro ni nepříjemný. Radši by zůstala v teple, ale
bůhví, jestli už i to by nebylo trochu moc. Morgan vydávil Aknelii na trávu. Ta se otočila a
sedla, byla slepá jak krtek, mokrá a v šoku ze změny klimatu. ,, jinak ti děkuji ", řekla a dala
mu pusu na tlamu. šla se umýt, pak se oblékla a řekla : ,, musíme informovat rodiče. "
nasedla na Morgana a ten se rozběhl k jejich chatě. Cestou ještě vzali postrádaný kabát.
EPILOG:
U chaty se oba rodiče vrhli na Aknelii, byli rádi že se jí nic nestalo. Ta jim vylíčila všechno,
teda, skoro všechno. Pasáž jak se jim povedlo oklamat bandity vynechala. Otec rychle zajel
do města povolat dračí hlídku. A ti s pomocí Morgana a Aknelie lokalizovali bandití jeskyni.
O zbytek se postarali už jezdci. Od té doby se nic moc nezměnilo až…
,, Nech už toho " zvolala Aknelie. Otec kroutí hlavou ,, ten Morgan tě od té doby s těma
banditama pořád olizuje. Začínám mít obavy."
,, ale no tak, on si chce jen hrát že? " podívala se na Morgana a spiklenecky na něj mrkla.
,, mohla bych dneska spát s Morganem?" Otec zakroutil hlavou ,, máš ty v té tvojí hlavě
něco jiného než Morgana a les? Přednost je rodina! ''.,, drahý… '' odpovídá matka, zatímco
si opravuje šaty. ,,jen ať si jde, proč jsme jí toho draka jinak pořídili, že? '' Aknelie se
podívala na matku a řekla : ,, já už půjdu, dobrou noc! " a s Morganem zmizeli. ,, hehe,
puberta" řekli oba najednou.
,,Tak jo, ale moc si na to nezvykej jo? " řekla když zavírala dveře od stodoly. Přišla potom k
Morganovi ,, tak pojďme na tu naši oblíbenou společnou večeři před spaním. " řekla a
usmála se na něj. Morgan byl plný očekávání. ,, večeře už se připravuje " řekla a začala si
sundavat triko.
KONEC
© Copyright 2019 MorganStoriesCZ (maxxxcop at Writing.Com). All rights reserved.
Writing.Com, its affiliates and syndicates have been granted non-exclusive rights to display this work.
Log in to Leave Feedback
Username:
Password:
Not a Member?
Signup right now, for free!
All accounts include:
*Bullet* FREE Email @Writing.Com!
*Bullet* FREE Portfolio Services!
Printed from https://www.Writing.Com/view/2202088